Jak na psychickou pohodu, když držíte dietu!

15.01. 2014 • Diety 1868x

Držet redukční dietu a chtít po svém těle ideální výsledky je sice pěkná věc, jak ale moc dobře ví každý, kdo se o něco takového pokoušel, to, co nás nakonec zradí, není fyzické tělo, ale naše psychika, zkrátka slabá vůle. O hubnutí a o tom, jak co nejlépe na něj, po světě koluje mnoho teorií. Málokterá teorie pak už ale zohledňuje psychický stav hubnoucího jedince. Jak se má donutit k tomu, aby nezešílel z toho, že si má k obědu dát 100g nízkotučného sýru a 5 sherry rajčátek? Jak odvěkého milovníka masa, smetany a čokolády psychicky zachránit před duševním kolapsem, když najednou pojídá tofu, sójové mléko a med? Pro někoho je jedinou možností spolu s držením diety navštěvovat i psychologa, někomu snad postačí tento článek. Pojďme se proto tedy na jednu radu po druhé podívat.

  1. Vytyčte si cíl. Bez cíle se všechny snahy realizují daleko obtížněji. Pokud před sebou vidíte jasnou věc, ke které chcete dojít, půjde to snadněji. Také svoji vůli daleko lépe namotivujete, když si pokaždé představíte, že se vám k onomu cíli podařilo dojít. A jak má správná touha vypadat? Tak například „zhubnout 10 kilogramů“ nebo „tři měsíce držet redukční dietu“ nebo „dodržet desetidenní detoxikační kúru“ - a podobně. Dejte ovšem pozor, abyste si nezvolili nereálný cíl. Ten by vás jen a jen tížil a nakonec ještě demotivoval. Dejte si reálné věci. Pokud si za cíl stanovíte „zhubnout za dva měsíce osmnáct kilo“, pak je mi líto, ale to vás nejspíše položí (nebo minimálně uvrhne v depresi).
  2. Odměňujte se. Stanovte si malou odměnu, kterou si večer dopřejete – ale jen za předpokladu, že jste celý den vydrželi dietu neporušit. Pokud si dáte po večeři za odměnu kostičku nebo dvě čokolády / případně pár křupek nebo chipsů, pokud jste spíš na slané, určitě to s vaší váhou nezamává. Ale opravdu dodržujte rituál, že je to „za odměnu“, nikoli pravidelně. Také lze jedině doporučit, abyste si tyto odměny naporcovali předem do menších sáčků a ideálně i popsali datumy – snížíte tím možnost, že nevydržíte koukat na celou tabulku čokolády či na celé balení krekrů a spořádáte ho celé.
  3. Pište si pozitivní afirmace. Vyvěste všude po svém bytě či po prostorech, v kterých se často pohybujete, pozitivní slova, věty, průpovědi. „Jsem krásná“, „Dokážu to“, „Mám pevnou vůli“, „Je to jenom tělo“ a podobně. Čím vícekrát se na daná slova a věty podíváte, tím víc si jejich význam vryjete do podvědomí. A hned se vám bude dýchat o něco lépe, protože ono podvědomí si je vezme za vlastní. Pak už nebudete vnitřně pochybovat, že máte slabou vůli nebo že stejně nikdy nic nedokážete...
  4. Aniž bychom si to uvědomovali, dost často máme chuť na jídlo jen z dlouhé chvíle. Však určitě víte, že když se v práci nemáte čas ani zastavit, natož trochu vydechnout, vydržíte po celou dobu bez jídla – nemáte totiž čas na svůj žaludek ani pomyslet, natož jej něčím nasytit. Proto je dobré hodně se zaměstnávat. Ale tím není myšleno vzít v práci všemožné přesčasy nebo si dohodnout přivýdělek bokem. Jde spíš o to, aby ve vašem dni nebyla hluchá místa, která myšlenku na jídlo automaticky vyvolají. Běžte se procházet, koukněte na film, pište povídky, vymýšlejte zábavu pro své blízké. Zkrátka cokoli, co hodně zaměstná – a především pak mozek. Pokud mohu doporučit takovou méně korektní radu – zamilujte se. Tento stav vás odnese daleko od reality, daleko od těla, které potřebuje jíst. Ale samozřejmě že jde spíše o úsměvnou radu než o cokoli jiného.
  5. Pokud máte své jídelní návyky spojené s nějakými jinými věcmi, například že si po obědě rádi dáte kávu a k ní něco sladkého, nebo že první, na co po prvním úspěchu v práci či po první hodině ve škole pomyslíte, je, že se odměníte něčím dobrým, vymyslete si nové rituály. Může jimi být to, že si dáte deset dřepů, nebo že se podíváte na fotku svého milovaného protějšku (či oblíbeného herce), nebo si pusťte do sluchátek svoji nejoblíbenější píseň, někoho obejměte a podobně. Zaměstnejte jakýkoli jiný smysl, než je chuť. Na návyku na krásnou písničku není rozhodně nic špatného ani destruktivního.
  6. Najděte si – ať už skrze internet nebo ve fitness střediscích – kamarádky, které prožívají totéž. Těžko vaše duševní rozpoložení a neustálý souboj s vůlí pochopí někdo, kdo nikdy nehubnul. Tím, že si najdete spřízněné duše, s kterými si budete moci o všem otevřeně popovídat, se zbavíte vnitřního tlaku, který by vás mohl lehce přerůst. A navíc s těmito novými známostmi nehrozí, že by s vámi chtěly jít psychické stavy rozebírat do kavárny ke kávě a zákusku, ale daleko spíš se sejdete třeba v ovocném baru nebo u sebe doma a u mísy zeleninového salátu.
  7. Pokud víte, že na dietu vaše vůle sama nestačí, najděte si nejbližší fitness nebo poradenské středisko. Ve chvíli, co nad sebou budete mít dozor, nebo se setkáte s osobami, které také hubnou, například na společném dietním programu, bude vám hned lépe a souboje s vůlí nebudou tak kruté. Ozve se totiž soupeřivost a touha „nebýt ten slabší“.

Nezbývá než popřát, aby se vám vaše hubnutí jen a jen dařilo!

Líbil se vám článek? Sdílejte ho prosím :-)
Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Googlu


sponzorované odkazy

Další zajímavé články z rubriky 'Diety'
Tipy na jiné články