Óda na hubnutí

Málokdo je se sebou samým natolik spokojený, že by na svém těle nic nezměnil. Nejčastější touha něco změnit je pak ta, kdy člověk zatouží shodit něco na tělesné hmotnosti. Pakliže patříte také k nim, je dobré si předem zodpovědět několik otázek, proč tak vlastně chcete učinit. Jsou totiž i situace, kdy pro vás hubnutí není nijak důležitým počinem, ale z nějakých důvodů vás něco přimělo se do takové akce pustit.

Kdy se pustit do redukční diety a do hubnutí?

- V případě, že vám to doporučil váš lékař. Je celkem bez rozdílu, zda to byl praktický obvodní lékař, dietolog, obezitolog, gynekolog nebo jiný medicínský odborník. Lékaři znají tělesné limity a vědí, kdy je již tělo přetěžováno a kdy už jsou zdravotní rizika z tělesné nadváhy pro váš organismus příliš vysoká. Poučovat o spojitosti infarktu a dalších onemocnění v souvislosti s obezitou snad ani nemá smysl.

- Tehdy, kdy nejste schopni fungovat jako ostatní vrstevníci vašeho věku. Pokud vám je šedesát a více, je více než jasné, že vaše limity pro fyzickou zátěž budou jinde než u třicátníků. Pokud ale nejste schopni ve věku, kdy toho člověk schopen je, normálně doběhnout tramvaj, ujít pár kilometrů, dopravit se z bodu A do bodu B na kole a podobně, svítí vám nad vaším zdravotním stavem rudé světýlko. Hubnutí by mělo rozhodně nastat.

- Tehdy, kdy máte z podoby svého těla psychické problémy. Tím se nemyslí to, že si sem tam před zrcadlem povzdychnete a pomyslíte na to, že by se hodilo pár kilo shodit. Tím se myslí stavy, kdy je vám psychicky proti srsti jít nakupovat oblečení, protože se na vás bude někdo koukat a odhadovat vaši velikost. Tehdy, kdy nechcete chodit do společnosti, například do divadla nebo na ples, protože se panicky bojíte toho, že byste ve svátečním oblečení nevypadali tak dobře jako štíhlí jedinci. Pokud jsou vaše psychické stavy ve spojitosti s obezitou ještě akutnější, nelze než doporučit návštěvu výživového specialisty či rovnou psychologa, který se na vaše problémy zaměří a pomůže vám je řešit.

- Pokud vás vaše nadváha trápí a vy víte, že dovede s klidnou myslí nějaké to kilo shodit. Musí jít o rozumové rozhodnutí s pevně stanoveným cílem, za kterým si půjdete. Možná to teď zní jako úplná věda, vždyť rozhodnutí shodit pár kil denně udělá tisíce lidí na světě. To už jsme ale u druhé části článku, který pojednává o tom, kdy pustit se do hubnutí nemá smysl.
Kdy se do redukční diety a do hubnutí nepouštět?

- Pokud vás k tomu nutí manžel, manželka, otec, matka, kamarád, kamarádka... Ať už pro vás tito lidé v ostatních oblastech života znamenají cokoli, rozhodnutí o dietě je jen vaše volba (pokud nezabíháme do extrémů, kdy obří nadváha přímo ohrožuje váš život a vaši blízcí se jen nesnaží vám domluvit, aby o vás nepřišli...). Proces shazování váhy vyžaduje pevné nervy a pevnou vůli – a ta musí vyvěrat z vás, ne od druhých. Vám se zase mohou vaši blízcí zdát až nezdravě štíhlí a přeci je na základě toho také nenutíte to konzumace více jídla...

- Pokud vás na myšlenku zhubnout přivedl lifestylový časopis, ve kterém vystupují na titulních i všech dalších stranách ultra štíhlé modelky – ovšem prohnané Fotoshopem. Dnes na internetu koluje již mnoho videí, které ukazují, jak dlouhý proces znamená dokonalá fotka. Nekončí to zmáčknutím spouště, tam to právě začíná. Poté čekají zkušeného člověka hodiny práce u počítačového programu, který umí někde ubrat, někde přidat, jinde pozdvihnout a ještě jinde zaoblit. Model krásy, který nám takové časopisy předkládají, je proto na hony vzdálený pravé podobě lidského těla.

- Pokud se chcete opičit po své kamarádce. Každý musíme k rozhodnutí hubnout dojít sami. To už se radši s kamarádkou předem domluvte, že budete například společně chodit na cvičení, nebo že budete spolupracovat při výrobě jídelníčku. Nebo do toho běžte rovnou s ní – a naplno. Nějaké tajné opičení se a soupeření, kdo na tom bude po jak dlouhé době lépe, by ve vašem životě skutečně figurovat nemělo.

Myslím, že není třeba vypisovat další body rozvíjející otázku, proč je někdy dobré se do diety a redukce tělesné hmotnosti nepouštět. Hubnutí je skvělá věc a jen málo kdy se dá označit za zdraví škodlivou (znáte však jistě případy anorexie, bulimie či jiných psychických poruch v souvislosti s redukcí váhy), ale jedná se o dlouhodobý proces, o běh na dlouhou trať, který musí mít jasný a dobře definovaný start, stejně jako jasný, dobře definovaný a hlavně racionálně vytyčený cíl. Bez toho možná na běžeckou dráhu vyběhnete, možná předáte první štafetu, ale pak se ocitnete na druhé, vedlejší koleji, ne-li přímo na místě pro „střídačku“. V běhu hubnutím však není, kdo by vás měl vystřídat, a proto si pro medaili nikdy nedoběhnete. Berte prosím tuto metaforu jako pravdu, kterou si můžete i nemusíte právě vy vzít k srdci...