Mentální anorexie patří mezi nemoce spadající do oblasti psychosomatických potíží. Součást tohoto onemocnění tvoří psychologicky podmíněný dojem. Anorexií postižený člověk si připadá moc tlustý. Přijatelné prostředky, jak se dá této ošklivé nemoci čelit, se v mnoha ohledech rozlišují od léčby jiných běžných nemocí. Můžeme tedy zkonstatovat, že pouhou návštěvou lékaře a poctivým braním předepsaných pilulek, se skoro nic nezmění. Společně se tedy blíže zaměříme na to, jak v dnešní době vůbec vypadá typický scénář při léčení anorexie.
Třebaže se ze sdělovacích prostředků v poslední době často dovídáme o vzoru, kdy je mentální anorexie v první řadě chápána jako následek nekritického přijetí ideálu štíhlosti, nejedná se pouze o nemoc psychologického charakteru. Nemáme tedy co dočinění s obtížemi, které způsobil společenský nátlak, ale na druhou stranu se nesmí anorexie spojovat ani s nějakým traumatizujícím zážitkem, ani o nesprávném fungování organismu nemůže být v tomhle případě řeč. Anorexii nesmíte nikdy brát jako „běžnou“ poruchu lidského metabolismu.
A nyní se postupně dostaneme k dostupným způsobům, jak se dá s touto nemocí účinně bojovat. Dozvíme se, že taková snaha musí vést jedině k tomu, aby se postižený člověk zbavil třech různorodých typů potíží. Rozhodně se člověk musí zaměřit na všechny tyto tři druhy, nesmí se soustředit jen na jednu z nich. To by totiž problém vůbec nevyřešilo.
První se léčí čistě potíže spojené s tělem, které k anorexii nepochybně patří. Řadí se sem časté a opakované zvracení či nadměřná spotřeba projímadel. Dále se člověk musí vypořádat s nepříjemnými následky podvýživy. U tohoto stádia lékař navrhuje nejlepší možné řešení, a sice léčbu hormonálních problémů. Jak jistě víte, u anorexie dochází k typickému vynechávání či úplné ztrátě menstruace. Dále se řeší nepravidelný spánek. Nemocný člověk má také neustále dojem, že je celkově unavený.
Druhý neméně důležitý cíl při léčení mentální anorexie je zcela pochopit, jak vlastně anorexie u člověka začala. To může být u dvou odlišných pacientů úplně rozdílné.
K tomuto účelu slouží psychoterapie. Postižený člověk jí podstoupí a během ní zjistí a pochopí, jak ovlivňuje tato nemoc styl, jakým se pere se svými životními nástrahami.
Jestliže se léčení zaměřuje jedině na tělesné známky onemocnění, a to i v situaci, kdy dojde k jejich dílčímu zlepšení, je jasné, že se somatické poruchy nepřekonají navždy.
Psychoterapie se proto zabývá velmi důkladným rozborem předešlých zkušeností a prožitků postiženého člověka, které dohromady můžou mít za následek rozvinutí anorexie. Postupně se tak skládá obraz jeho dětství, rodinné vztahy, či významné události, které ovlivnily vytvoření jeho současné osobnosti.
Třetí podmínkou úspěšného léčení je znovu psychoterapie. Tentokrát se soustředí již na pevné odstranění konkrétních vzorců způsobu života, kvůli kterým se postižený jedinec potýká s problémy. Patří sem především úsilí, jak co nejrychleji odstanit nevhodné a nebezpečné stravovací zvyky. V této oblasti disponuje psychoterapie takovou technikou, jenž nemocnému umožní zbavit se anorexie jako určité podoby, která člověka nutí bez přestání snižovat svou hmotnost, či se naopak přejídat. Mluvíme tu o léty prověřené metodě, a sice vést si tzv. jídelní záznamy. Také se často můžete setkat se strategií, jenž je založena na průběžném psaní deníků. I ty nám pomáhají odhalit skutečný původ konkrétních potíží. Terapeut kromě toho s pacientem spolupracuje také na odstranění tzv. poruchy vnímání tělesného schématu. Jedná se o špatný pohled na rozměry částí těla, které jsou větššinou brány jako problematické (břicho, hýždě, nohy...).