13.08. 2013 • 
2123xProtože se spinning řadí spíše mezi indoor sporty s relativně krátkou historií, můžeme se poměrně často setkat s rozpornými a často přímo protichůdnými radami, které se týkají toho, jak vlastně se spinningem začít, co si od něj můžeme slibovat, či jaká jsou jeho potenciální rizika a omezení. Člověk, který dosud neměl příležitost se se spinnigem blíže seznámit, proto může velice snadno dospět k názoru, že jde o fyzicky natolik náročné cvičení, které není v silách běžného smrtelníka zvládnout. A pokud se mu nakonec nějakým zázračným způsobem podaří se spinnigem úspěšně začít, zjistí po pár měsících, že jediné, k čemu veškerá námaha vedla je masivní nárůst stehenních svalů. Právě proto, aby se podobným katastrofickým scénářům nedostávalo další pozornosti, vznikl následující text.
V prvé řadě bychom tedy měli především rozptýlit onu obavu, že spinning lze zvládnout a užít si jej pouze tehdy, usedneme-li do sedla ve vynikající kondici. Ve skutečnosti je možné říci, že je spíše přesně naopak. Pochopitelně pokud víme, že trpíme jakýmikoliv závažnějšími zdravotními problémy, měli bychom se před vlastním začátkem trénování o vhodnosti spinningu, případně o optimální intenzitě nejprve poradit s naším praktickým lékařem. Ten však v naprosté většině případů nepřichází s žádným fatálním rozhodnutím. Spinning jako takový je totiž především právě vynikajícím způsobem, jak si dobrou fyzickou kondici – klidně takříkajíc z ničeho – postupně vybudovat. Každý adept spinningu si totiž může sám regulovat zátěž, jíž bude na svém stroji vystaven. Může tak nastolit vlastní tempo, které odpovídá jeho možnostem.
Přistupme již však k „věčné“ otázce stehen. Vzhledem k tomu, že důležitou součástí vlastní jízdy při spinningu je simulace jízdy v kopci, mají proroci silných stehen skutečně pravdu v tom, že tyto pasáže představují dobrý způsob, jak posilovat a formovat svalstvo v oblasti stehen. Neměli bychom zde však v žádném případě zapomínat na to, že pokud se podíváme na časovou strukturu jednotlivých tréninků, zabírají zde tyto části jen několik málo minut. Navíc si každý cvičenec může se svým trenérem prodiskutovat detaily toho, na čem se chce ve svém snažení zaměřit, přičemž samozřejmě může zdůraznit, že se stehny se hýbat nebude. Obavy, že si tak ze spinningu odneseme abnormálně vyvinuté stehenní svalstvo se proto nemohou naplnit. Ostatně, pokud by tomu tak mělo být, jak by asi vypadaly stehny profesionálních trenérů spinningu?
Sice v mnohem menší míře, než v případě výše popsaných „hrozeb“, ale přesto relativně často se během hovorů o spinningu můžeme setkat ještě s jedním názorem, který není úplně košer. A tím jsou dobře míněné rady o nevhodnosti spinningu pro osoby patřící do vyšších váhových kategorií. Není proto žádnou výjimkou, pokud se setkáme s historkami založenými na „zaručených“ zkušenostech, v nichž padají konkrétní hmotnostní limity, které množství dychtivých zájemců o spinning poslali z první lekce zas domů.
Opět jde o značné zveličení skutečného stavu. Veškerá stacionární kola, s nimiž se v českých spinning centrech dnes můžeme setkat samozřejmě mají stanovenu maximální povolenou hmotnost, ale tak je nastavena tak vysoko, že většinu lidí skutečně nemusí příliš zajímat. Je jí totiž více než sto padesát kilogramů. Kromě toho však zároveň platí, že v rámci testování musel každý stroj vydržet čtyřikrát takovou zátěž, aby jím prošel. Tato kola tak unesou i jezdce, který bude vážit přes šest set kilogramů.
