13.08. 2013 • 
2567xU zrodu spinningu jako takového stojí slavný dálkový cyklista Johnatan Goldberg, známější pod svou přezdívkou Johnny G. Vlastní vznik tohoto sportovního odvětví je pak spojen s osmdesátými lety dvacátého století, kdy během intenzivní přípravy na věhlasný závod Race Across America přemýšlel nad tím, jak by bylo technicky možné dostat alespoň část svého tréninku pod střechu. Samozřejmě v té době netušil, o jak revoluční nápad se jedná.
Už v roce 1989 pak spolu s Johnem Baudhuinem v kalifornské Santa Monice otevírá centrum zaměřené čistě na spinning, aby krátce na to následovalo vytvoření plně certifikovaného programu výuky spinningu, jehož absolvování představuje bránu k vlastní trenérské praxi. A nutno říci, že zájem o spinning dále roste. Po celém světě tak dnes můžeme napočítat téměř dvě desítky tisíc spinningových center, které má pod palcem více než šedesát tisíc trenérů.
Samotný spinning lze nejjednodušeji charakterizovat jako jízdu na tzv. stacionárních kolech v uzavřené místnosti, která obvykle probíhá ve větší skupině právě pod vedením zkušeného trenéra. Ten v zájmu dosažení žádoucího výsledku cvičení určuje jednak tempo, kterým se během lekce „jede“, a spolu s tím také hudební doprovod, jež představuje neopominutelnou složku celého cvičení.
Záběr každého účastníka samozřejmě nezáleží na jeho libovůli: na stacionárním kole lze určit různorodé stupně zátěže, přičemž je důležité dosahovat dostatečné intenzity jízdy i počtu otáček pedálů. Hlavní předností celé této procedury je samozřejmě možnost z dlouhodobého hlediska i výrazných úbytků na váze. Samozřejmě je třeba se této činnosti věnovat pravidelně a dlouhodobě.
Ačkoliv se umění spinningu může neškolenému oku zdát velice prosté, skutečnost je, jak už tomu tak bývá, o poznání složitější. A to především z důvodu vysoké pozornosti, kterou je třeba věnovat naší tepové frekvenci.
Proto by jeden z prvních kroků následujících po rozhodnutí právě pro tento druh sportu měla představovat návštěva specializovaného vyšetření, na němž se seznámíme s naší tzv. prahovou hodnotou srdečního tepu. Jeho účelem je určení jak aerobního, tak anaerobního prahu. Postupuje se při něm tak, že daný pacient je vystaven sérii obvykle čtyř až šesti postupně se zvyšujících zátěží, které trvají kolem pěti minut. Výsledkem stanovení hodnot popisujících tělesné schopnosti toho kterého organismu při nedostatku kyslíku, resp. při jeho maximálním přísunu. Teprve poté je možné začít s vážně míněným a především po zdravotní stránce skutečně bezpečným tréninkem.
Budeme-li mít v rukou naše výsledky tohoto vyšetření, měli bychom si následně pořídit vlastní měřič tepové frekvence. Za jeho pomoci totiž můžeme přizpůsobit tempo a intenzitu tréninku tak, aby skutečně došlo ke spalování tuků.
Pokud se totiž jednoduše rozhodneme, že s naší pevnou vůlí budeme hodinu šlapat co to půjde, můžeme pak být skutečným výsledkem velice nepříjemně překvapeni. Zběsilé tempo totiž v mnoha případech nastartuje spalování cukrů, které pak přirozeně nevede k vysněnému úbytku tukové tkáně. Právě pozvolné šlapání tak naopak může být příslibem skutečně produktivního spinningu.
Na závěr ještě dodejme, že výhoda spinningu spočívá také v tom, že k němu v podstatě nepotřebujeme žádné vlastní speciální vybavení. Postačí základní čtveřice trička z dostatečně savého materiálu, nejlépe elastické šortky, pevné sportovní obutí a především kvalitní ručník.
