Nejdůležitější pozice u spinningu

V současném spinningu můžeme rozlišit jízdní pozice určené jak začínajícím, tak i pokročilým jezdcům.

Naprosto základní je samozřejmě tzv. rovina v sedle, z níž následně vycházejí i veškeré ostatní náročnější techniky. Její hlavní předností je, že při dlouhodobějším tréninku rovina v sedle představuje účinný způsob, jak - především díky intenzivnímu šlapání, s nímž je spojena – budovat větší vytrvalost jezdce. A proto i posilovat jak fyzickou, tak i psychickou vytrvalost. 

Druhá důležitá pozice, tzv. kopec v sedle, pak napomáhá správnému rozložení a plnohodnotnému zužitkování síly, kterou vyvíjí obě nohy. Je to možné především skrze vystavení jezdce vyšší zátěži. Jeho těžiště se zde v ideálním případě dostává do oblasti směrem k zadní části sedátka, což napomáhá udržení dostatečně efektivního šlapání. Předpokladem tohoto výsledku je však samozřejmě jeho plynulost a tah po celém okruhu.

Třetí důležitou pozici zde představuje tzv. kopec ze sedla. Zde je pro jízdu nastavena natolik vysoká zátěž, aby nedocházelo ke zbytečně vysokému počtu otáček. Jedině tak je výsledkem v podstatě velice pomalé a především skutečně namáhavé šlapání. Důležité je zde také vědět, že v tomto případě je nezbytné zvolit odlišnou techniku šlapání než je tomu u jiných pozic. Nesnažíme se proto táhnout pedály v celém kruhu, ale naopak pouze směrem dolů a následně nahoru. Jedině dochází k intenzivnímu posilování a s ním spojenému tvarování svalů nohou, které provází zpevňování vazů a šlach. Nikdy bychom při jízdě v pozici kopec ze sedla zároveň neměli zapomínat na to, že je naprosto nezbytné tuto techniku cvičení zapojovat pozvolna! Jedině tak se totiž můžeme vyhnout nežádoucímu nadměrnému zatížení beder, kolen, kyčlí a v neposlední řadě i Achillových šlach.

Ze sedla dále můžeme jet i rovinu (running), která je rovněž jednou z nejdůležitějších pozic spinningu. Provádí se za nastavené malé až střední úrovně zátěže. Základem je zde využívání setrvačnosti, přirozeného poklesu a naopak stoupání během jednotlivého šlapání. Výsledkem je tak lehké zabírání v pravidelném tempu, které v této podobě umožňuje úplnou kontrolu nad pohybem pedálů. Podstatné je také to, že správně provedený running během vyšší zátěže vede k tomu, že v této pozici máme příležitost zapojit váhu celého těla. Ta se přitom rozkládá v oblasti dolních končetin, a obě ruce se tak jen velice zlehka opírají o řidítka. Tělo se snažíme částečně nahnout dopředu, a spolu s každým záběrem je nakláníme ze strany na stranu. Určitě bychom to však s tímto pohybem neměli přehánět. Hýžděmi se jen částečně dotýkáme pouze přední části sedla, těžiště našeho těla leží v oblasti nad pedály. 

Kromě zmíněných čtyř základních pozic se mnoho pokročilejších jezdců seznámí i s dvěma dalšími - tzv. skoky a sprintem. Skoky, jak již napovídá samotný název, spočívají v opakujícím se nadzvedávání těla jezdce ze sedla. Existují přitom dvě varianty tohoto základního pohybu. Jednak můžeme během vlastního skoku udržovat stejné tempo šlapání, čímž je možné udržet dosavadní hodnotu tepové frekvence. Stejně tak ale lze skok provádět spolu s intenzivnějším šlapáním.

Co se potom týče sprintu, zde se snažíme po krátký časový úsek, nanejvýš v trvání třiceti sekund, podat maximální výkon, po němž následuje snížení tepové frekvence.